Psí příběhy(74)
![Obrázek “http://maltezskypsik.wz.cz/images/html/zvirata11.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.](http://maltezskypsik.wz.cz/images/html/zvirata11.gif)
![](http://utulkaci2.wz.cz/pribehy.gif)
![Obrázek “http://maltezskypsik.wz.cz/images/html/zvirata11.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.](http://maltezskypsik.wz.cz/images/html/zvirata11.gif)
Antar volá svou vánoční hvězdu
Anna Doležalová
Jsem
Antar, Antárek, babiččin mazlíček. Jsou mi tři roky a ztratil jsem se,
asi. Nebo mě někdo vyhodil? Už nevím. Jsem z toho celý zmatený.
Připadám si jako v pohádce O perníkové chaloupce.
Dlouho jsem
se toulal, měl jsem hlad, byla mi zima. A najednou jsem uviděl v dálce
světýlko. Šel jsem tam a uviděl domeček. No domeček, spíš velký dům to
byl. I zahrada tam byla. Cítil jsem nějaké jídlo. Moc to tam vonělo. A
já měl tak velký hlad. Sedl jsem si pod okno a alespoň čichal tu vůni.
V bříšku mi kručelo. Vždycky mě lidi vyháněli, tak jsem se bál štěkat,
aby mě někdo nenašel a zase nevyhnal.
Schoulil jsem se do klubíčka a usnul.
Když
jsem ráno otevřel oči, stálo u mě několik babiček a dědečků. Hladili mě
a dali mi najíst. Bylo mi s nimi moc dobře. Nechtěl jsem odejít, ani
hlídat mě nemuseli. Sám jsem si dával pozor, abych se neztratil. Byl
jsem spokojený a šťastný, že zase někoho mám, že už nejsem sám. Cítil
jsem, že mě tam mají moc rádi.
Potom ale někdo rozhodl, že už
nemůžu být u babiček a dědečků. Všichni jsme brečeli, já, babičky i
dědečkové. Už jsme si na sebe zvykli a měli jsme se moc rádi. No
řekněte, komu se to povede, mít tolik babiček a dědečků.
Pak si pro mě přijelo nějaké auto a odváželo mě pryč. Pryč od mých babiček, pryč od mých dědečků. Proč?
Dali
mě do útulku. Stýská se mi po pohlazení. Tolik starých, vrásčitých
rukou mě hladilo, cítil jsem jejich teplo. Věděl jsem, že jsem jejich
zlatý Antárek. Vzpomínám na ně a ptám se, proč? Proč jsem tam nemohl
zůstat. Říkají o mě, že jsem strašně hodný a klidný pes. Tak proč? Co
mám ještě udělat, abych měl zpátky svoje dědečky a babičky, nebo aspoň
jednoho páníčka bych chtěl.
Každý večer, když usínám, doufám, že snad zítra, nebo pozítří si pro mě někdo přijde a já zase nebudu sám.
Váš Antárek
Čekám na vás tady, v útulku Cheb http://www.utulek-cheb.estranky.cz
__________________________________________________________
Antar našel konečně také nový domov u paní se zahradou v Hroznatově, bude moci být venku i uvnitř.