Albínina prosba o pomoc

Anna Doležalová

Jsem Albína, dvouletá dalmatinka s krásnými puntíky. Za svůj krátký život jsem již poznala, že ne každému a člověku se dá věřit. Můj kamarád z útulku, Antar, mi sice pořád říká, že se lidí nemusím bát, ale já vím svoje.

Antar je dobrodruh, světem protřelý. Prý se někde potuloval a lidi dobře zná. On už je umí odhadnout.

Ale já? Já bych se ve světě ztratila. Pořád nevím, co od těch lidí můžu čekat. Pohladí mě ta ruka, co se ke mě natahuje, nebo mě uhodí ? Jak to mám poznat ?

Tak jsem radši pořád ve střehu, nevím, co bude. To našinci, ti jsou jiní. Takový pes, když zavrčí, tak je jasné, že je zle, když ale zavrtí ocáskem, tak nikdy nekousne.

Nedávno mě chtěl jeden člověk pohladit, tedy já jsem si myslela, že mě chce pohladit. Natáhl po mě ruku a - buch! Dal mi ránu až jsem se otřásla. Nevím proč, nic jsem mu neudělala. Moc to bolelo a tak mě to vyděsilo, že jsem se třásla ještě druhý den. Lidi jsou divní. Antar nechápe, proč jim nevěřím, ale já vím svoje.

V útulku jsem krátce, trochu se tu bojím. Choulím se v koutě a čekám. Čekám na paničku, které můžu věřit, že ruka, kterou ke mě natahuje, mě pohladí, podá mi piškotek, podrbe za ouškem A já tu ruku olíznu, aby panička taky věděla, že i já ji mám moc ráda. My pejsci neumíme lhát a přetvařovat se. Proč jsou lidi jiní? Zeptám se Antara, ten to bude určitě vědět.

Už se tu na mě přišla podívat jedna paní. Maruška jí říkala, že jsem nedůvěřivá a že se potřebuji navázat na někoho, komu budu věřit. Jak to ta Maruška poznala, ona snad umí číst ve psí duši? Ano, já si moc přeju paničku, která mě bude mít ráda, která mi nebude ubližovat a které můžu věřit.

Antar říkal, že takoví lidé prý taky jsou, ale je jich málo. Ještě, že je tu Antar se mnou, je veselý a je s ním legrace. Alespoň se tolik nebojím. A třeba si pro mě panička přijde.

Když je mi moc smutno, tak mi Antar vypráví o tom, jaké to je, mít někoho, kdo ho má rád. Prý už to poznal. Tak si tu spolu povídáme a čekáme na toho svého páníčka, a Antar říkal, že určitě přijde. Antar je starší a chytřejší, tak já mu věřím. Páníček určitě přijde. Jenom aby věděl, kde nás má hledat. Jsme tady.

Albína byla obyvatelkou útulku Cheb http://www.utulek-cheb.estranky.cz

Její prosba nezůstala oslyšena, po pouhém jednom dni po uveřejnění si pro ni přijel mladý manželský pár s tříletým synkem a adoptoval si ji.