Lesan

Jana Krejčí

Pěkný den přeji všem lidem dobré vůle. Pojmenovali mě Lesan a pelíšek mám dosud v Městském útulku pro psy v Kralupech nad Vltavou.

Je mi už magických 7 let, takže štěníkovskému křepčení jsem už odrostl, ale do „důchodu“ mám ještě daleko. Takže mám dost času snít o tom, že jednoho dne si třeba starší pán nebo paní řeknou: „Je nám bez pejska smutno“. A vypraví se do našeho útulku, kde se o nás sice tety pěkně starají, ale co naplat: každá má jenom dvě ruce a pohladit tolik psích zádíček přece jenom zabere víc času a stát frontu na malý příděl lásky mi připadá dost smutné. Musím říct, že stár se ještě nijak necítím a vřele rád budu rozdávat svou psí lásku v novém domově, ze kterého bych měl obrovskou radost!

Jsem kliďas, nemám zapotřebí vyvolávat spory ve smečce, a tak si rozhodně nedělám nárok mít svého budoucího pánečka nebo paničku jen a pouze pro sebe. Rád se podělím o příděl papání, pohlazení i o klín s jiným psím kamarádem a budu vděčný za ten krásný pocit. Zatím si to jen maluji v představách před spaním anebo když honím míček, tak si sám pro sebe povídám: „To musí být přece tak fajn, mít pánečka, který si se mnou hraje“. Nebo by tam mohli mít taky děti: já bych se k nim přitulil, nechal se drbat na bříšku a slastně bych se protahoval.

Vánoční čas klepe na dveře a probouzí v hodných lidech touhu po štěstí ne pro sebe, ale třeba zrovna pro opuštěného pejska jako jsem já. Jak rád bych se díval do pánečkových očí připraven splnit mu jeho přání, dal mu pořádnou psí pusu na dobré ráno a těšil se, až se mnou půjde na procházku nebo si jen sedne do křesla ke kafíčku. To by byl panečku život a já se moc a moc těším, že mi moje přání někdo splní...

Na své nové páníčky jsem čekal v útulku Kralupy nad Vltavou. Nový domov se pro mě našel v Liberci.