Jsem Sam, na světě jsem asi tak 2 roky, už si to přesně nepamatuji. Nejsem moc velký, ale zato jsem moc šikovný psí kluk. Ne, já se nechválím, to o mě říkají tety z útulku.

Myslel jsem, že už mě potkalo štěstí. Čekal jsem v útulku a konečně, ON přišel. Vybral si právě mě, asi jsem se mu ze všech pejsků nejvíce líbil. Jak já byl šťastný a hrdý, když jsem z útulku odcházel se svým novým páníčkem. Moje štěstí ale netrvalo dlouho. Nejsem žádná buchta, rád se proběhnu, a tak se stalo, že jsem to jednou asi přehnal. Běžím si to rovnou za nosem, tedy přiznám se, spíš rovnou za kočkou, a najednou koukám, pán se mi ztratil.
Hledal jsem ho, volal jsem ho, ale on se ztratil. Snad se mu nic nestane, má nos, tak doufám trefí zpátky domů. Doma se určitě zase sejdeme.

Přiložím svůj čumáček k zemi a hledám cestu domů. Mám jít tudy nebo tudy? Nějak se nemohu rozhodnout. Teď jsem to pochopil, nedokážu se vrátit. Bydlel jsem u svého páníčka krátce, netrefím domů. Proč jen jsem utíkal tak daleko? Mám na sebe zlost. Teď už to vím jistě, neměl jsem utíkat vůbec.

Už zase nemám domov. Mám hlad, doma jsem měl misku plnou jídla, tady nemám nic. A stýská se mi po teplém pelíšku a po pánovi. Já se chci vrátit domů, čumáčku snaž se, hledej. Tak se toulám již několikátý den. Je mi zima a mám hlad. Nějaké jídlo jsem našel u popelnice. Byli tam ale další psi a odháněli mě. Je to prý jejich rajón. Tak musím jinam, musím jít dál.

Tamhle je nějaký člověk, je podobný tomu mému pánovi. Že by mě našel? Honem za ním, než se zase ztratí. Co je pejsku, co chceš, máš hlad? Čuchám k němu. Ne to není on, to není můj pán. Pojď sem. Ukaž, Ty jsi se ztratil? Ukaž, co to máš na obojku? Mám tam telefonní číslo. Dala mi ho teta z útulku, ale nedám ti ho. To je můj obojek, neber mi ho. Snažím se utéci, utíkám co mi sily stačí, ale ten člověk běží za mnou. Co mi chce udělat? Konečně jsem mu utekl. Radši se schovám za ten kontejner, než odejde. Pozor, je tu zase. A už mě má. No tak, neboj se, ukaž mi ten obojek? Je tam telefonní číslo. Tak pojď, zavoláme domů, aby si pro tebe přišli. Je noc, snad ještě někoho na telefonu zastihneme. Halóó, mám tady Vašeho psa. Honím ho tady už hodinu, nedal se vůbec chytit. Příště si ho víc hlídejte. Jakže se jmenuje? Sam? Same pojď sem. Jé, on mě zná, to bude asi kamarád. Cože, vy jste útulek? Že si Sama již někdo osvojil? Že mu asi utekl? A vůbec ho nehledá?
Dobře, čekám, přijeďte si pro něj. Tak Same, přijede si pro tebe teta z útulku. Musíme čekat, je noc a má to daleko, bude jí to trvat nejméně hodinu.

Tak Same, už jsou tady. Same, Samíku, kde jsi se toulal? Že ty jsi utekl? Ne, já jsem se jenom ztratil, běžel jsem za kočkou a už jsem nenašel cestu domů. A pán se mi taky ztratil. Radostí jsem olíznul tetě celou pusu.
Tak pojedeme, je noc, zítra je Štědrý večer a my jsme ještě na cestě. A máme to daleko.
Tak jsem se schoulil do klubíčka na sedadlo auta, olizoval jsem tetě ruku, až jsem z toho usnul. Usínalo se mi dobře, věděl jsem, že konečně budu mít zase pelíšek a jídlo, že už se nemusím toulat. Jenom toho pána, co se ztratil, je škoda. Ale třeba si pro mě k tetám do útulku přijde.

Tak Samíku, jsme doma. Ty ale vypadáš, jsi špinavý, hubený a smrdíš. Co to slyším, že smrdím? To si ještě pamatuji, když se řeklo smrdíš, znamenalo to koupat. To já nechci, já nesmrdím. A máš blechy. No Same, fuj.
Tak jo, jdeme, br voda.....

Jsou 2 hodiny ráno, dnes je Štědrý den. Už jsem vykoupaný, odblešený , mám plné bříško a čekám, kdy si pro mě můj ztracený páníček přijde. Musí přece vědět, že jsem se ztratil. Určitě mě hledá. Budu na něj čekat, dokud si pro mě nepřijde. A když je ten Štědrý den, třeba mi páníčka nadělí Ježíšek. Já už se tak těším na večer.... Ne, páníčka jsem pod stromečkem nenašel, ale bylo tam uzené ucho, kousací míček a ty voňavé tyčinky. Všechny je ale hned nesním, nechám něco páníčkovi, kdyby třeba zítra přišel.

Tak ubíhá den po dni. Proč tety mému páníčkovi nezavolají, že tu čekám? Proč? Pusťte mě k tomu telefonu....já mu zavolám sám.

Pojď sem Same, nebreč, budeš mít jiného pána. Tenhle Tě už nechce, vůbec Tě nehledá. Nikdo mě nehledá, nikomu nescházím. Slzy mi stékají do misky s jídlem. Dělám před tetou, že mám velký hlad, aby neviděla, že já, velký Sam, pláču. Na jídlo ale nemám ani pomyšlení. Bolí mě srdíčko. Proč mě můj pán nechce.? Vždyť jsem se jenom ztratil. Já ho mám rád, já jsem od něj neutekl.

Po dlouhém přemýšlení jsem zjistil, že to asi nebyl ten pravý páníček. A jsem zase na začátku. Čekám v útulku na svého páníčka, na toho pravého, který mě bude milovat a už nikdy nedopustí, abych se ztratil já anebo on. On bude jenom můj a já budu jeho. Když říkám "pravý" páníček, myslím tím takový, který mě bude hlídat, abych se zase neztratil, který se o mě bude bát, bude mě mít rád a za nic na světě mě nevrátí do útulku. A kdybych se náhodou přece jenom ztratil, já jsem totiž takové šídlo, co nevydrží na místě, prohledal by celé město a možná by zavolal na pomoc i detektivy. Jednou jsem to viděl v televizi. Když se někdo ztratí hledají ho detektivové, i se psy. To by bylo něco. Hledali by mě i psi ! Byl bych slavný. Ne, ne , fuj, na co to myslím, já už se nikdy nechci ztratit.

Sam - je 2 roky starý kříženec střední velikosti (cca 50cm v kohoutku), hnědočerné barvy se světlehnědým pálením. Je to neagresivní, živý pejsek. Sam již sice našel nový domov, ale nový majitel jej zřejmě nechal utéct a vůbec se po něm neshání.

Sam našel nový domov ve Šternberku - hlídá zahradu, ale nový pán za ním bude chodit každý den. Více o jeho novém životě si můžete přečíst zde.