Vendelín, falešný sob ve výslužbě

Eva Treschelová

Zdravím lidičky, já jsem Vendelín. No ano, jsem příbuzný s čivavou, s tím psem z reklamy. Ale kvůli tomu Vám přece nepíšu, já jsem v prvé řadě osiřelý psí důchodce, který by touto cestou rád našel někoho, kdo by mne nechal u sebe dožít. Já jsem náhodou míval domov a jaký! Měl jsem pánečka, pravidelně jsme spolu chodili „na jedno“, cestovali jsme a hlavně měli jsme jeden druhého. Můj pán mne ale jednoho dne opustil, ne proto, že by jsem ho snad omrzel, takový on nebyl. Jednoho dne si pro něj přišla „zubatá s kosou“jak vždycky říkával.

Já jsem tedy neviděl ani zuby, ani kosu. Jen pánečka, který zůstal ležet, nehýbal se a vůbec byl takový divný. A pak ty pány v uniformě, no pro jistotu jsem se do nich pustil, aby páníčkovi neublížili. Ale byli v přesile a nakonec se jim podařilo mne ulovit a zavřít do přenosky pro kočky (ano, i do té se vejdu). Páníčka někam odvezli a pak naložili do jiného auta a také mě někam vezli, páníček prý umřel a já tak musím do útulku.

Útulek je zvláštní místo. Pustili mě tam z přenosky a čekali, co budu dělat, no já nedělal nic, proč taky? Páníček byl pryč, neměl jsem koho bránit a hlídat. Tak jsem si prostě zalezl do jednoho z pelíšků a dělal jsem, že tam nejsem. Bál jsem se, že mne dají do jedné z těch klecí venku. Byli tam samí velcí psi a navíc strašná zima, ale naštěstí si mě nechali vevnitř a tak žiji ještě s několika „protekčními“ psy ve správní budově. Ale stejně se tu nemohu zbavit takového divného pocitu, takové prázdnoty.

Ale co s tím mám dělat? Každý kdo se na mě přijde podívat, řekne, že jsem starý nebo zase velký (ti by si měli pořídit křečka, když jsem jim velký). Oni by lidi chtěli „falešného soba“ z reklamy, ale nejraději co nejmenšího, mladého a za hubičku. Bony mi říká, ať se na to vykašlu, že mi přece nic nechybí, jsem v teple, žrádlo mám, lidí co podrbou je taky okolo dost, co bych prý ještě nechtěl? Já se s tím však nechci smířit. Moc bych si přál, aby se našel někdo, kdo jednoho dne přijde a řekne: „Vendelíne, jdeme domů…“.

Vendelínek našel nový domov díky nabídce v Blesku. Paní, která má čivavku, mu nabídla domov na dožití.