Raubíř Horác - Na koho asi čeká ten, na kterého nikdo nečeká...

Lucia Adzimová

Tam je!
Ne ne, já tam nejsem.
No tak, pojď sem.
Co ode mně chceš ?
Dobrý, už ho mám !

Dej ty pracky pryč nebo budu kousat, tak mě nech, jo? Tohle je můj rajon, otravo. A co je tohle, kam mě nesou? Ježíš, auto, to ne, jsem ještě moc mladej na smrt.

No jo, trochu sem přeháněl - oni mě jen chtěli vzít do útulku. Počkat! Do útulku, pro Boha živého, proč já? Taková hrozná smůla, právě když jsem zacítil tu hezkou kokršpanělku ze sousedního domu. Ne, ne, to se může stát jenom mně, ach jo.

"Dne 20.9.2000 do útulku v Krupce u Teplic přivezla MP Krupka černého křížence knírače."

O 6 a půl roku později ...

Haf, haf, haf.
Co chceš, frajere ? Jenom se přibliž a pak uvidíš, kdo je tady doma...
Že mě neznáš? Kdo já jsem? Bože můj, ty štěňata se rodí z roku na rok hloupější. To jsem přece já, Horác. Jakej Horác? Kristova noho! Víš co prcku, radši si sedni na zadek a já ti to všecko řeknu.

Je to už sedmý rok, co žiji v tomhle útulku. Žádné strachy štěně, ty jseš hezkej, mladej, lidi se o tebe poperou, ale nech mě pokračovat. Ne že bych se měl špatně, tety se o mě staraj, občas mě vezmou ven, dostanu najíst, dokonce mě i pohladí. Ale víš, je to takhle, moc bych si přál páníčka jenom pro sebe. Víš pse, asi bych ti to neměl říkat, asi to někomu vyzvoníš, ale já je fakt nemám rád. Ale ne, ne tety v útulku, myslím, no jak bych to řekl, prostě ostatní psy. Protože pochop, kdyby jich nebylo tolik, tak se všichni věnujou mně. To by byl život, no jo. Jenomže, je jich tu pořád hodně a i když nějakej odejde, tak znovu přijdou další. Alespoň si z nich dělám srandu, některý ale nemají smysl pro humor, to je z toho potom bitka a tak.

Nerad to přiznávám, no kdyby se našel člověk, který by mi vysvětlil, že druhej pes není zas tak hroznej, že se to dá zvládnout, třeba taková čivava se docela lehce shazuje z gauče, a pochybuju že něco tak krpatého vyžaduje tolik lásky jako takovej borec - já. No v tom případě bych si možná, říkám možná, dokázal na jinej hladovej krk v rodině zvyknout, ale říkam na méně hladovej krk. Spíš bych bral nějakýho pokojnýho psa, nebo ještě lépe fenku. Jo a lidi, ty mám moc rád, když se mi věnují a zajímají se o mně. No jo, ale hold takovejch není moc, což je škoda. Možná to bude tím, že jsem černej, prý černí pejsci se moc lidem nezamlouvají.

Něco ti řeknu prcku, ale je to tajný, tak pojď blíž. Když odcházela moje kamarádka Belka k novým páníčkům, pošeptala mi do ucha, že prý se všechno končí dobře pro toho, kdo dokáže čekat. Nevím, co tím přesně myslela. Přešlo už 6 let a já pořád čekám a přemýšlím, jestli tak trochu nelhala. Pak jsem si ale vzpomněl na Bobinu, moc moudrá a hodná fenka, když mi bylo nejhůř, pořád říkala že naděje umírá poslední. Tak doufám že ješte neumřela, myslím ta naděje, ne Bobina, pro Boha.

Co se mě týče, jsem tu sice zvyklý, ale je mi líto, že jsem se nikdy nemohl pořádně proběhnout a nezažil jsem tu skutečnou lidskou lásku. Prožil jsem v útulku polovinu života. Je to k pláči, co ? Navíc jsem ke spoustě psů-samců nesnášenlivý nebo spíše dominantní. Vyvolávám konflikty a peru se. To pak tetičkám v útulku ztěžuje práci a někdy musí řešit mě a jiní pejsci musí čekat.

Měl bych se možná stydět, ale jsem tak zvyklý. Říkají, že jsem takový raubíř. Snesu se jen s podřízeným psem nebo fenami. K lidem jsem ale velice hodný a rád se pomazlím, to mi věř. Jestli se najde člověk, který má na zahrádce místo pro černého psího uličníka, který je vcelku temperamentní a moc ho potěší společné výlety, ať neváhá. Já tu čekám furt, vlastně nemám co jinýho dělat.

Tak co prcku, spokojenej? To je celej můj příběh a teď už víš kdo jsem, tak mazej pryč. Jo, ale kdybys věděl o někom, kdo by chtěl takovýho supr psa jako jsem já, tak ať se ozve tetičkám do útulku.

Horác již našel svůj domov.