O Ládíkovi s Dagem, stáří a lidské sobeckosti

Eva Treschelová

Ty Dagu, nejde někdo? Cóó? Říkáš něco Ládíku? Ptáám séé, jestli někdo nejde? Aha, tak to řeknu hned a nekřič tak, nejsem hluchej. Né, vůbec, jen trochu nahluchlej, viď? Hele Láďo, nech si toho jo, ty seš zas slepej jak patrona. Kdyby si nekecal Dagu, tak hůř vidím, no a co? Já zas hůř slyším a ty si začínáš! Nezačínám! Začínáš! Ty máš štěstí, že je mezi námi ta zeď, jinak bych ti ukázal! Ty jo? Vždycky sem tě přepral, Dagu, vždycky! Ale dneska by si mě už nepřepral. Vždycky jsem tě přepral! Ale dneska už bys mě nepřepral! Tebe? Vždycky!....

Hele Dagu, my se tu hádáme a oni zatím odešli! Zase si nás nikdo nevzal, to není fér. Vždyť už si vzali i uřvanou Růženu a toho vořecha co kousal, tak proč ne nás? Ládíku, nás už si asi nikdo nevezme, jsme jen dva prašiví dědci, které jejich lidé odkopli, aby se o nás nemuseli starat. Kdo by si nás dobrovolně pověsil na krk? Dagu, ale to přece není fér! Já jsem své lidi miloval, položil bych za ně život! Tak proč ne oni za mě? Proč mi nenechali malý kousek ze svého domu, bych mohl dožít? To nevím, Ládíku, to nevím. Však já bych toho taky moc nepotřeboval.

Viděl si tu babičku co tu byla předevčírem? Jo myslíš tu starou paní jak jsme se jí měli ukázat? Ta by se mi tuze líbila… Ano tu myslím, ale ta nás taky nechce! Prý brzo umřeme a jí by to bylo líto, chce nějakého tak tříletého psa. Cože? Takové štěně odrostlé? Vždyť to jí zase přežije! Jemu snad nebude líto, že ona pro něj brzy umře? Dagu, proč jí to někdo neřekne? No ono je to prý neslušné, říkat někomu, že brzo umře… Aha! Takže, když ona to řekne o nás, nic se neděje, ale kdyby to řekli jí, tak se urazí? Přesně! Ty lidi jsou divní, oni si snad o sobě myslí, že jsou nesmrtelní! Každý přece umřeme a nikdo nevíme, kdy.

Víš ty co, kamaráde? Já kašlu na slušné chování vůči lidem, oni se k nám taky slušně nezachovali… Takže milí lidé, rád bych vám sdělil, že ač si to o sobě myslíte, nejste všemohoucí! Jednoho dne budete staří, jako my. Jednoho dne umřete, jako my! A určitě není vaším snem, aby jste umírali zavření někde v kleci a ostatní o vás říkali: „Kašli na ně, ty brzo umřou…“. Ale k tomu musíte své děti vést, musíte je učit, aby měli úctu ke stáří. Tím, že budete odkopávat staré psy nebo jiná zvířata, jako by jste jim říkali, že co je staré je na obtíž a mělo by se to odložit. Nedivte se potom, až skončíte odložení…

Tak počkej Ládíku, teď to trochu zní jako bychom ani o žádné nové pány nestáli. Takže bych to rád uvedl na pravou míru. Pokud nepatříte k výše jmenovaným a chtěli by jste jít příkladem, rádi uvítáme možnost prožít s vámi zbytek našeho života. Pan doktor říkal, že jsme zdraví, jen staří. Já, Dag, jsem ten rezavobílý, prý kříženec špice s jezevčíkem, jsem trochu živější než Ládík. Ten je rezavý, také křížený špic. Trošku hůře vidí a je chudák už trochu zmatený. Přesto by si i on zasloužil nový domov. Já bych snesl i živější ruch v rodině, děti by mi nevadily (pokud by mne ti malí nezbedové netahali celý den za uši atd.), Ládík by však potřeboval starší osamělé majitele. Nepotřebujeme toho moc, jen misku s jídlem, kousek místa na spaní a trochu vašeho času. Čekáme na vás v útulku v Ústí nad Labem www.utulek-ul.cz.

Zdraví vás Dagouš a Ládík

Jé, Dagu, kdo jsou ti lidé co tě hladí? Proč si tak nadšený? A proč ti říkají jiným jménem? Ládíku, starouši, já jsem nejšťastnější pes na světě. To jsou moji majitelé, s nimi jsem prožil převážnou část života. Jenže pak jsem se jim před skoro 2 lety ztratil. Oni mě hledali, ale měli zdravotní potíže, navíc já žil u někoho jiného. Teď jsme se znovu sešli, oni si mě vezmou zpátky domů. Já budu moci dožít doma. Sbohem Ládíku, přeji ti, aby si i ty mohl dožít jinde než v útulku.

Ládík se již bohužel nového domova nedočkal a dne 7.9.2007 v útulku zemřel.