Ahoj, co máte v té tašce? Dejte mi kus rohlíku… Ne? Krkouni! To nevidíte jak jsem hubený a trpím hlady? Jo tak, vy chcete vědět něco o mně? Tak dobře, ale pak mi dáte ten rohlík…

Jmenuji se Kori, je mi asi tak 7 let, nevím to přesně, nepočítám to. Jsem americký kokr, jak jste asi poznali. V útulku jsem už podruhé a upřímně, nedramatizuji to jako Borek. Život mám jen jeden, tak proč si ho kazit? Samozřejmě je mi trochu líto, že jsem znovu v útulku, že jsem zavřený v kotci, místo abych ležel na gauči… Ale mít z toho deprese? Proč?

Já věřím, že i přes můj věk si mne jednou někdo vybere. Už jsem mohl mít domov a krásný! Ale panička se odstěhovala k příteli a mne nechala doma. No tam jsem dostával nažrat a občas mě pustili ven. Nebylo by to tak strašné, jen kdyby mě občas učesali nebo dali ostříhat. Hlavně uši potřebujeme my kokři řádně ošetřovat, stříhat a vytrhávat… (pokud mi nevěříte, přečtěte si knížku!) Moji majitelé na to ovšem kašlali a mě začaly uši svědit čím dál víc. Nakonec už to bylo nesnesitelné pálení, postupně jsem i ztrácel sluch na pravé ucho. Také jsem hodně zapáchal, ale mé pány nenapadlo se mi do uší podívat.

Jednou jsem se vydal sám na procházku. No co se divíte? Zase neměli čas, no. A jak si tak sleduji stopu, zabrzdilo těsně přede mnou auto. Páni, to bylo o vlásek. Vůbec jsem ho neslyšel zprava přijíždět…Jak jsem tam tak stál, vyběhli dva pánové z vozu a vrhli se ke mně. Ujistili se, že jsem v pořádku a vzali mě sebou. No bylo to docela fajn zpestření, autem jsem nejel, ani nepamatuji…

Můj výlet skončil v ústeckém útulku, kde už to znám. Pánové mě tam předali a poznamenali, že mi asi něco je, že strašně smrdím. Tam už tušili, kdy by mohl být problém, když viděli, jak mám hlavu celou na stranu a klepu s ní. Museli mě uspat, uši vyčistit , měl jsem tam hodně hnisu, taky ostříhat ušiska a teď mi tam každý den kapou (fuj to nemám rád). Taky nosím takovou srandovní čepičku z prubanu, aby mi ucho větralo. Evča s holkama se mi smějí, že vypadám jak želva, ale mě je to jedno. Mám je rád, i když mi kapou do uší a dělají si ze mě občas srandu. Vím, že Evča má v kapse vždycky nějakou mlsku nebo míček, tak proč bych jí trochu nepobavil svou vizáží?. Až se oteplí, mám slíbeno, že půjdu dohola. Budu sice vypadat jako skin, ale zbavím se těch cucků, však ty chlupy dorostou…

No zatím jsem v léčení, ale já raději píšu už teď, protože o starší psy není moc zájem… Až budou ušiska lepší, budu moci do světa. Hlavně, že už konečně něco slyším. Teď už mě žádné auto nepřekvapí. Hlavně nemám potřebu nikde se toulat sám. Já nejsem žádný tulák, stačí mě vzít na procházku a nechat chvíli čenichat a taky párkrát hodit míček nebo klacek. To ale páníci nedělali, tak jsem chodil sám no… Ani po námluvách nelítám, protože jsem kastrovaný.

Pokud hledáte veselého a milého společní a nevadí vám, že už jsem starší pán (ale v nejlepších letech, krasavec), pokud vám nebude zatěžko věnovat zvýšenou pozornost uším a pokud se smíříte i s tím, že hůře vidím na jedno oko (ale nejsem žádný švidra, jasný?), pak jsem pes právě pro vás. Je mi jedno jak jste staří, kde bydlíte i kolik vás tam je. Já jsem přizpůsobivý.

Kori se bohužel už svého nového páníčka nedočká. Musel být uspán - po ostříhání mu totiž byl nalezen nádor. Hned byl operován, ale nádor byl prorostlý do hrudníku a nešel odstranit. Kori neměl šanci na uzdravení a zbývalo mu už jen velmi málo života. Jedinou útěchou nám může být, že jsme ho ušetřili postupnému umírání na rakovinu..