Princ a Škuban

Eva Treschelová

Bylo, nebylo. Jednoho dne se v útulku v Ústí nad Labem objevil ošklivý, oškubaný špinavý pes. Lidé ho uvázali a nechali na pospas osudu. V útulku ho zavřeli do kotce. Nechtěl s nimi komunikovat, byl zalezlý v boudě a pokud vyšel, vrčel a vztekal se na ně. Byl opravdu ošklivý, srst byla zacuchaná, špinavá, páchnul… Snad by se mohlo jedna o nějakého křížence shi-tzu, ale asi bude starý, navíc je zlý. Špatná kombinace. Dostal jméno Škubánek, tedy spíše se mu říkalo Škuban. Co s ním bude?

Asi tři roky předtím se někde úplně jinde narodil princ. Malá chlupatá kulička s urozeným původem, který sahal až do dávného Tibetu. To malé chlupaté „nic“, bylo předurčeno k tomu, aby z něj jednou vyrostl Lhasa Apso, posvátný pes tibetských mnichů, který provázel samotného Buddhu. Do vínku dostal ty nejlepší předpoklady pro spokojený život psího aristokrata. Ale kde je teď? Co asi dělá? Možná mu narostla překrásná srst a on bojuje někde ve výstavním kruhu o titul Interšampiona, možná že je ostříhaný a věnuje se nějakému psímu sportu nebo se jen tak povaluje s nějakou babičkou na kavalci… Kdo ví?

Ale zpět do útulku. Škuban, ten protivný ošklivý pes, by se měl ostříhat. Třeba není tak zlý jak vypadá, třeba je jen nevychovaný nebo má špatnou zkušenost. Ostatně už za námi přijde před boudu, i když stále vrčí. Ale co to má v podpaží? Ze zfilcovatělé srsti jakoby prosvítala krev. Chudák malý, copak asi skrývají cucky chlupů? Kousl ho jen nějaký jiný pes v kotci nebo tam má starou otevřenou ránu? Musí se mu to ošetřit! Ale jak? Uvázat se nenechá, na řadu tak přichází odchytová tyč. Pere se jako lev. Nakonec je však docela rád, že je venku z kotce. Vybíhá na trávu. To je nádhera! Má elegantní a ladný pohyb, škoda té zacuchané srsti, kdyby mu vlála byl to ještě více okouzlující zážitek. Bude se však muset uspat, ostříhat a rána se bude muset vyčistit a ošetřit.

Začíná znovu boj. Konečně už leží na stole a začíná holení. Srst se nedá zachránit, psu se alespoň uleví od špinavé zacuchané srsti, bude i lépe vypadat. Také se dostaneme k poranění na noze. To naštěstí není vážné, jsou to travní osiny zavrtané pod kůži. Je jich tu spousta, musí to být nepříjemné. Všichni, kdo mohou, se zapojují, stříhá se srst, drápy, vytahují osiny. Ještě vyholit uši. V jednom je asi zánět, chce ho to více vyholit a prohlédnout. Ale co to je? Vypadá to jako barva. Ano je to barva! Ten pes je tetovaný. Číslo je špatně čitelné, ale ano, je tam. Psík je pravděpodobně s PP, dal by se dohledat přes plemennou knihu. Ale co je to vlastně za plemeno? Shi-tzu? Ne, ten je menší a má kratší čumák. Lhasa apso? Těžko říci možná ano. Tibetský teriér? Ne, ten je větší. Havanský psík? Barevný boloňský? Lvíček? Kříženec shi-tzu otetovaný někde v jiném útulku?

Po dlouhém pátrání vychází najevo, že princ a Škuban jsou jeden. Ano, ten špinavý ošklivý pes je ve skutečnosti onen urozený princ. Bohužel neznáme jeho jméno, protože číslo v uchu je špatně čitelné. S jistotou se dá přečíst pouze začátek a to 27 třetí je zcela nečitelné a čtvrté je s největší pravděpodobností jedno z čísel 6,8,9. Identifikace přes PK knihu je téměř nemožná.

Hledat majitele je již téměř zbytečné, ten o něj nemá zájem. Přesto bychom rádi znali něco o jeho minulosti a původu, abychom to mohli sdělit případným novým majitelům.

Otázkou zůstává proč? Proč skončil v takovém stavu v útulku? Ten, komu dříve Dalajláma věnoval lhasu, měl být obdarován štěstím. Prodávat je bylo zakázáno. Buddhismus zakazoval obchodovat s něčím, co má duši. Dnes je však jiná doba, navíc u nás není buddhismus, obchoduje se se vším, dokonce i s lidmi, tak proč ne se psy? Přesto může být i zakoupená lhasa dárcem štěstí, stejně jako každý jiný pes. Tak proč Škubánka někdo uvázal? Proč své štěstí zahodil?. Proč si vlastně lidé pořizují psy, když pak nakonec končí v útulku? Pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Každopádně Škubánek čeká. Nezažil mnoho dobrého a proto je hodně nedůvěřivý a ostražitý. Jeho povaha je hodně komplikovaná, spíše připomíná kočku. Umí být svým způsobem milý, ale musí sám chtít. Jeho přízeň si není možné vynutit, ani se do ní vetřít. Cesta k jeho srdíčku je dlouhá a místy trnitá. Na konci vás však bude čekat onen dar v podobě štěstí. Podle pověsti lhasa provázel Buddhu a v případě potřeby se proměnil ve lva, aby mohl chránit svého pána. Škubík se také „mění ve lva“, ale proto aby chránil sebe. Jakmile však ve vás najde důvěru, pak se bude měnit ve lva proto, aby ochránil vás.

Škubánek čekal na své nové pány v útulku v Ústí nad Labem www.utulek-ul.cz. Nový domov našel u paní, která chová Lhasa Apso, a tak má s tímto plemenem dostatek zkušeností.