Psí příběhy
- Balení -
Merlinek jako štěně byl navyklý na suchý záchod plexisklo a v něm noviny. Byl se mnou ve stejné místnosti, kde jsem já balila dárky pod stromeček. Balící papíry, které jsem měla volně rozházené po podlaze, Merlinek automaticky zvedl nožičku a vykonal svoji potřebu. Pohledem čekal pochvalu, ale dočkal se opaku. Pak mi došlo, že pes nemůže rozlišovat noviny od balícího papíru.
- Štědrý den -
Jsme zvyklí, že nejprve dáme dárky pod stromeček a potom probíhá Štědrovečerní večeře. Po večeři jdeme "na půlnoční", ta je v našem městě ve 21.00.hod. Po návratu ze Štědrovečerní večeře nás doma čekalo překvapení. Merlinek nás předběhl a svoje dárečky, které měl pod stromečkem si už na pohovce rozbalil. Seděl spokojeně na pohovce, kolem sebe roztrhané balící papíry a pamlsky, které dostal od Ježíška. Jeho vynikající čich ho nespletl a opravdu rozbalil jen dárky určené jemu.
- Pomsta -
Můj švagr nemá nijak v lásce psy. Pes to vždycky z člověka vycítí, jaký postoj člověk k němu chová. Takže si Merlinek se švagrem nepadli do oka. Jednou jsem šla ke své sestře na návštěvu s Merlinkem. Před tím jsme byli spolu dlouho venku, aby byl řádně vyvenčený a přesto Merlinek v předsíni nakadil do nazouváku švagrovi a v klidu přišel za námi zpátky do obýváku. V tom zazvonila teta a švagr letěl ke dveřím otevřít a vklouzl do nazouváků. To byl ale řev! Nejvíc jsem si pochopitelně vyslechla já a úklid by samozřejmě na mě. Bylo mi jasné, proč si zrovna Merlinek mezi vší obuví co byla v předsíni, vybral právě švagrovi nazouváky.
- Veterinář-
Merlinek měl před operací velké problémy s análními žlázkami, které mu způsobovaly křeče v bříšku, nepohyblivost na zadní končetiny a v krajním případě i slabší otravu. Nechali jsme tedy anální žlázky operativně odstranit. Jednou takhle, když ještě měl před operací, opět ho chytly stejné příznaky. Nemohl se postavit na zadní a měl velké křeče. Volala jsem tedy veterináře, který byl zrovna na cestě do své ordinace a slíbil, že když pojede kolem našeho, že se u nás zastaví. Merlinek svého veterináře dvakrát nemusí, to asi každý pes. Nečekal však, že se veterinář objeví v našich dveřích a překročí náš práh. Merlinkova reakce byla vrozená, hlídat své teritorium. V onu chvíli zapoměl na bolest. Postavil se na všechny čtyři a zaštěkal. Veterinář dodal: "To je ten marod?" Úplně mě slil pot, já mu do telefonu líčila krizový stav. Po vyšetření veterinář uznal, že Merlinkovi je opravdu ouvej a nasadil mu antibiotika. Po jeho odjezdu se Merlinek přestal přemáhat a raději polehával. Pamatuji si, že jsem se ho snažila trošku nakrmit, aby měl sílu se vschopit. Ležel na boku a ochotně přijímal králičí maso, kterým jsem ho krmila.